Já sám!

Přijde den, kdy dítě projeví zájem o lžičku, kterou je krmíme, a bude se s její pomocí chtít krmit samo. Jakmile s naší pomocí zažene největší hlad, je načase zapojit je do hry. Kdybychom to udělali hned, hladové dítě by bylo po chvilce neúspěšných pokusů nejen stále hladové, ale navíc frustrované. Proto zprvu krmíme sami a až po chvíli dítěti dáme jeho vlastní dětskou lžičku. Lžička by měla být lehká
a plastová, tedy pro dítě bezpečná, a zvolený pokrm takový, aby ho na lžičce zůstalo dost i po zásahu malých, neobratných ručiček, tedy například hustý jogurt, kaše, zeleninové pyré.

Jídlo není hra

Jíme zásadně u stolu a na jídlo se plně soustředíme. Nerozptylujeme se, neodbíháme. Za každé úspěšné strefení se jídlem do úst dítě pochválíme a povzbudíme k dalším pokusům. Zpočátku neřešíme úchop, na to bude čas o dost později, až bude dítě lépe spolupracovat. Pro první samostatné pokusy o krmení volíme chvíle, kdy dítě není příliš unavené, přetažené.

A co ta spoušť okolo?

Představa nepořádku, rozpatlaného jídla na stole, na oblečení, ve vlasech i po zdech bývá některým maminkám natolik proti srsti, že s pokusy o samostatné krmení odkládají a odkládají. Není třeba se bát, je třeba se jen dobře připravit. Igelitový ubrus, omyvatelná židlička, pořádný bryndák a teplá voda zmůžou hodně. Vážně. O krůček samostatnější dítě, nadšené z toho, co nového se učí, za trochu úklidu rozhodně stojí.



Takže: Vybereme lžičku, nasadíme bryndák a jdeme na to!

 

Jana M.